ní i cizí role lépe chápat, ale také realizovat, a to především ve vrstevnic–

kých hrách. Je to právě vrstevnická skupina, která poskytuje dítěti možnost

trénovat to, co dosud tvoří jeho osobní zkušenost. Modifikovat modely cho–

vání z rodiny mezi ostatními, zvažovat příčiny vlastní odlišnosti od ostat–

ních, procvičovat schopnost adaptovat se na neznámé chování a vhodně na

ně reagovat. Dítě si často dává roli do vztahu s vlastněním něčeho konkrét–

ního. Vlastnictví je pro ně součást role. Vlastnictví mu často též slouží jako

podpora sebeúcty (Vágnerová, 2000).

Erikson se domnívá, že dítě potřebuje vrstevnickou skupinu též proto, že

mu nepřináší tolik pocitů viny jako konfrontace mezi ním, s jeho nedoko–

nalostí či případnými prohřešky, a rodiči. Vrstevníci jsou stejně nemotorní,

nedokonalí, neposlušní a iniciativní jako ono samo, a zkoumání spolu

s nimi proto nepřináší tolik pocitů viny. Dítě je v této době tím, čím si do–

káže představit, že se stane (Erikson, 1968, str. 122). Toto období charakte–

rizuje podle Eriksona psychosociální konflikt iniciativa versus vina. U dítě–

te se začíná rozvíjet svědomí. 

V tomto období dochází k řešení psychosociálního konfliktu mezi po–

citem iniciativy a viny. Je to doba, kdy se začíná rozvíjet svědomí, kdy

je dítě velmi aktivní, kdy je jeho základním projevem hra. Extrémním

projevem řešení tohoto konfliktu může být obava ze selhání, raději nic

nezkoušet, abych neselhal. Jiným extrémem je bezohlednost, jít za svým,

aniž mě zajímají pocity a zájmy ostatních. Optimem je dle Eriksona dítě

odvážné, které se pouští do řešení i s vědomím minulých neúspěchů či 

rizikem neúspěchů příštích. Má však dostatek sebevědomí, aby toto ris–

kovalo, a dostatek vitality, aby zkoušelo stále znovu či něco nového. Klí–

čovou větou je: „Mohu se tvořivě rozvíjet, plánovat“ („I can plan“) (Erik–

son, 1968).

Je zřejmě velmi významné, aby rodiče své normy a zásady prosazovali

v této době láskyplným přiměřeným způsobem, protože nepřiměřený pocit

viny může velmi komplikovat rozvoj identity dítěte. 

Předškolní období je důležitým obdobím pro přijetí role vlastního po–

hlaví jak v biologickém, tak sociálním slova smyslu. Dítě již od počátku

svého vývoje je svým okolím formováno odlišně, v návaznosti na jeho po–

hlaví. Učí se modely chování odpovídající jeho vlastnímu pohlaví velmi

záhy („kluci nepláčou“, „holky si s autíčky nehrají“, „tohle hodná holčička

nedělá“). V předškolním období si však děti začínají samy aktivně uvědo–

movat též anatomické rozdíly obou pohlaví a věnují jejich průzkumu i po–

28